bitch

25. august 2017 at 16:42 | MILKONAIRE
Nějaká kurvička mi tady zanechala koment. Jak se sem vůbec někdo může dostat? Jakoby někde byly odkazy natuhle stránku. wtf.Tahle stránka je nic. Nowhere. Prostě žádná jakoby nebyla. Jen zhmotnění mé hlavy. Nikoho tu nechci a je to tu moje. Takže každej kdo by se sem náhodou dostal a měl to opovážení číst si tyhle řádky. Otoč se na patě a vypadni, děkuju. Moje nenávist k lidem se prohlubuje. Taky se prohlubuje závislost na něm. Čím víc nesnáším lidi, tím více se upínám na něho. Snažím se pronikat do jeho světa a dostat se mu blíž. Mám pocit, že kdyby odešel, tak jsem nic. Jenom obrys. S ním mám barvu a vím, jakým směrem se ubírat. Aspoň z části.
 

byla jsem kouřit

22. august 2017 at 15:13 | MILKONAIRE
kouřila jsem. jo, zapálila jsem si dnes třetí camelku. Koukala se na květy, byly tam včely a já si říkala, že i včely ví, kde mají místo. Dělají si svoje. Opylují květinu a letí k další. To je to, proč jsou na světě. Kurva a proč jsem tady já?

Myslím

22. august 2017 at 14:29 | MILKONAIRE
Myslim, že už to tady nepotřebuju. Všechno jsem smazala. Potřebuju něco jinyho. Hodně jinych věcí. Ale žádné z nich nejsou důležité. Samotné místo zůstává stejné, jen se mění jeho nátura. Jako v mojí hlavě. Jako ve všech hlavách. Zajímalo by mě, jestli je kumšt vyplácnout svoje beztvarý myšlenky do textu tak, aby to dávalo aspoň trochu smysl. Nebo je to schopnost každého člověka. Nutkání psát si deníky. Vzkazy sami sobě do budoucna, nebo snad pro nějaké čtenáře? Nebo je to jen obrovská chuť všechno ze sebe vysypat a mít jakého si platonického posluchače, kterej s náma řeší všechny ty problémy. Jde o ten pocit. Ten pocit, že na to nejsme sami. Jenže bohužel jsme na všechno vždycky sami. Nikdo neumře pro naši věc. Nikdo jiný by nebyl schopen ji přinést takovou oběť. Umřela bych já pro svou věc? Umřela bych pro lepší zítřek celého světa? Nejsem moc sobecká, kdybych to neudělala? Kdo z nás je odvážný aspoň natolik, aby zemřel pro svůj sen? Takovým lidem se možná říká hrdinové. Vědět, že už jsou mrtvý. Jen stále žijící mrtvoly. Vědět, že to jednou přijde, že je to jisté. Tak, jako se každých 12 let vymění všechny buňky v našem těle si svět obmění každé století osazenctvo. V jeho případě je to spíše ke škodě. Protože po jeho těle pobíhají zmatené organismy, které pořádně neví, kde mají místo a dělají neplechu. Jsou to samy o sobě velmi inteligentní organismy. Schopné tvořit plno krásných věcí. Možná ta inteligence, kterou byli obdařeni je ten kámen úrazu. Nevědí, k čemu na tom světě jsou a kam mají odbočit. Nebo jít rovně? Nasednout do auta a jet do práce? Je to správně? Člověk by řekl, že by mu mohl někdo poradit. Proto máme plné instituce chytrých lidí. Možná je všeobecně tajeno, že jsou to vlastně taky jen lidi, kteří nemůžou najít svoje místo v kině, protože ztratili lístek a tak si sednou na random sedačku a tváří se, že jsou správně. Tak snad bychom se mohli obrátit na boha. Miliony lidí se na něj obrací každý den. Já si nikdy nevšimla jediného posunku, kterým by nám to oplatil. Možná je svět stvořen proto, abychom ho sežrali a zničili. Až si nás bude mít plné kecky, tak si vezme pilulku a všechny nás smete z jeho povrchu. Potom třeba bude mít to štěstí a jeho organismy, jeho obyvatelstvo se naučí, kde je jeho místo. P.